facebookBtn      twitter   LinkedInLogo-black rssBtn snemovnaBtn

Proč teď Lotyšsko roste a proč se politici nemusí bát úspor

06 Leden 2014 Tisk PDF

Lotyšsko. Země, kde se Škoda Octavie stala autem roku. Země, v jejímž hlavním městě jezdí české tramvaje. Země, kterou v roce 2008 otřásla pořádná krize. A to tak velká, že si s ní neporadilo Lotyšsko samo a muselo si vypůjčit 7,5 miliard EUR od Mezinárodního měnového fondu, EU a Švédska.Věřitelé kladli pro poskytnutí půjčky Lotyšsku podmínky. Žádali úspory ve veřejné správě. Díky jejich tlaku dodali Lotyšsku kuráž a  pomohli nastartovat tolik nutné reformy.

Nezlobte se, státní zaměstnanci, ale šetřit musíme

Lotyšsko se počtem obyvatel vyrovná dvěma Prahám, čtvrtině New Yorku, nebo pětině celého Česka.2 milióny lidí, kteří žijí v jednom státu, do roku 2008 žilyve 553 samosprávných celcích. 15 let pracovali jejich úředníci a politici na reformě regionálního uspořádání. Vypracovávali dlouhosáhlé strategie a koncepce bez konce. Možná zjistili, že když sníží počet samosprávných celků, jdou sami proti sobě. K řízení států bude totiž zapotřebí méně lidí. Krize a tlak věřitelů ale donutili lotyšské politiky k akci. Namísto „Chceme pro budoucí generace snižovat deficit“ argumentovali pravicoví politici „Nezlobte se, ale prostě musíme…“  A to zní lépe a přesvědčivěji. Ještě v roce 2008 dokončili Lotyši poslední úpravy zákona. A dnes mají v Lotyšsku samosprávných celků pouze 110.

Reformy rychle a zběsile

Lotyši vzali úspory zodpovědně. Pro oslabení kurzu se nerozhodli. Udělali tzv. vnitřní devaluaci. Platy ve veřejné správě snížili o 30 %, rozpočty ministerstev o 20-40 %. 10 % škol zavřeli a rozpočty univerzit pokrátili o 30-40 %. Soustředili se na investice do infrastruktury a velkou vizí jim byl export. Rychlost reforem byla zběsilá. Díky ní dokonce nevyužili ani veškerou přislíbenou pomoc. Současně se mohou chlubit růstem, který jim kde kdo v EU závidí. V roce 2011 rostli o 5,3 %, v roce 2012 o 5,2 % a odhady růstu na následující období se pohybují kolem 4 %.  V roce 2013 se jim dokonce podařilo snižovat jejich dluh (i když jen mírně).

Mladý lotyšský premiér uměl drastické škrty a vyšší DPH vysvětlit

Jak mohli sérii nepopulárních kroků Lotyši přijmout? Jednoduché to nebylo. Riga se nevyhnula ani protestům. Nespokojenost občanů ale s přicházejícím růstem utichla. Vláda pod vedením Valdise Dombrovskise ekonomickou krizi ustála. Klobouk dolů před jeho vysvětlovacími schopnostmi. Sice lotyšsky neumím ani slovo, ale jeho znovuzvolení v říjnu 2011 po lavině reforem hovoří za vše. Mimochodem, i v Lotyšsku zvedli DPH, to z 21 % na 22 % a z 10 % na 12 %. Elektřina pro domácnosti zdražila také. A docela skokově. Z nižší sazby se elektřina přesunula do vyšší sazby.

Nepřehnali to trochu s těmi reformami?

Každá mince má dvě strany. I v Lotyšsku se spekuluje o tom, jestli za reformy nezaplatili občané příliš. Krátkodobě totiž výrazně narostla nezaměstnanost, chudoba a emigrace. Dalším důvodem pro kritiku reforem se stalo zřícení supermarketu, kvůli kterému na konci listopadu premiér rezignoval. Argumentem bylo, že úřady byly natolik oslabeny, že nebyly s to vykonávat kontrolu bezpečnosti tak, jak bylo zapotřebí. Jenže má být opravdu zárukou za bezpečnost stavby úředník? Za supermarkety a jejich kvalitu by měl podle mě primárně zodpovídat šéf stavby. Pokud poruší zhotovitel stavby zákon a bezpečnostní normy, patří takový případ k soudu.

A co si z Lotyšska může vzít Česko?

Ne všechny odvážné reformy musí veřejnost a priori odmítnout. Proto se jich politici nemusí tolik bát. Na lotyšském případu jde vidět, že vysvětlit se dají i na první pohled nepopulární kroky. Občané musí ale vědět, že se jim aktuální omezení vyplatí v budoucnu. Je to jako vyčkávání na tu správnou akci a slevu v Kauflandu, nebo na povánoční výprodeje. Každý pochopí, že krátkodobě se uskromnit a počkat se spotřebou se vyplatí.

 

Blog je i dispozici zde http://andrysova.blog.idnes.cz/c/390665/Proc-ted-Lotyssko-roste-aneb-proc-se-politici-nemusi-bat-uspor.html

 
Joomla SEO powered by JoomSEF
„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain