V médiích

Chci předat to, co jsem se dozvěděla, dalším. Když jsem ve sněmovně začínala, chyběl mi mentor- člověk, který prostředí zná a který mi pomůže rychleji poznat úskalí a vyhnout se některým chybám.  Pro občany bych totiž udělala více, kdybych se některé věci dozvěděla dřív. Pak by se mi třeba podařilo zrušit státní cukrárnu, ještě více zlevnit provoz sněmovny, zjistit informace o výdajích státních podniků na inzerci nebo udělat přehled a analýzu majetkových podílů státu. Pokud se mi knížka povede, ukážu ji i veřejnosti. Pokud ne, nechám si ji pro moje děti.

Chtěla jsem kandidovat za naši stranu LIDEM. Ta bohužel ale do sněmovny nekandiduje. Strašně ráda bych ale lidem moje témata nabídla. Kandidovala bych s tím, že chci rozumné úspory státu- tedy zrušit státní cukrárnu, státní autoškolu, státní tiskárnu, státem placenou reklamu na víno,  atd. Dále chci průhledné hospodaření státu a politických stran. I v těchto otázkách máme jako stát rezervu. A do třetice snížení přebytečné byrokracie.  

Nejvíc pyšná jsem na to, že se mi podařilo státu ušetřit více, než mi stát dal. Podařilo se mi to tak, že jsme provedli změny v členství v mezinárodních organizacích, nebo že jsem upozornila na některé případy zbytečného plýtvání s penězi. Díky tipu mojí sestřenici Michale Blahové jsem taky ve sněmovně prosadila snížení byrokracie při konání voleb. Do té změny museli úředníci trávit spoustu času tím, že přihlašovali a odhlašovali členy volebních komisí ze zdravotního a sociálního pojištění. Jsem taky hrdá na to, že jsem se přesvědčila, že jde politiku dělat slušně a bez úplatků. No a ještě musím zmínit, že se mi podařilo prosadit lepší web sněmovny a zákony na internetu. A ještě se mi líbí zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a ratifikace Úmluvy proti korupci a změna vedení policie a Nejvyššího státního zastupitelství.

A naopak, co vás nadzvedávalo ze židle. Můžete uvést tři záležitosti?

Zaprvé, dlouhé, nezáživné a manipulativní proslovy ve sněmovně, zadruhé, když mi namísto mailu přišly krásné vytištěné brožury na křídovém papíru od státní instituce, která po státu žádala více peněz. A do třetice inzerce státních podniků nebo státu v komerčních médiích. Nejvíc mě vytočily České dráhy, které vydaly milióny za reklamu o tom, že se jim daří,  když dluží 26 miliard Kč, nebo nic neříkající inzerce Lesů České republiky.

Zdroj: 5plus2, 26.září 2013, http://prerov.5plus2.cz/tydenik-ke-stazeni

Autorka: Markéta Hrabánková, Markething.cz

Již více než před rokem byl na půdě Fakulty sociálních věd UK představen projekt, v němž skupina studentů FSV UK pod vedením Ing. Ladislava Kopeckého a PhDr. Zuzany Leškové vytvořila návrh nové zaštiťující komunikační strategie pro Českou republiku. V květnu téhož roku projekt dostal své slovo i na půdě Poslanecké sněmovny ČR. Markething.cz mu věnoval článek, který vzbudil diskuzi i emoce a nyní toto téma znovu otevíráme.

Značka ČR na politické půdě

„Práce na řadě témat v politice může trvat dlouho. Obzvláště, když se na úřadech a vysokých postech tak často mění lidé. Když se vymění ministři a vedoucí pracovníci na ministerstvech, znamená to, že se musí opakovat mravenčí práce se seznamováním s tímto tématem, nesmíme to ale vzdát." říká Ing. Lenka Andrýsová, poslankyně, místopředsedkyně Zahraničního výboru a členka Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, která je příznivkyní projektu Značka ČR. Těmito slovy nastiňuje současnou situaci a prostředí v jakém se projekt pohybuje. Jak se na něj a na jeho budoucnost dívá po roce: „Šanci projekt Značka ČR má. Potřebujeme ale vůli premiéra a i celé vlády. Jedině oni totiž mohou změnit značku ČR."

Dílčí úspěchy

Téma nastolené projektem Značka ČR bylo již několikrát předmětem diskuzí a jednání mezi ministry i úředníky.  Podařilo se jej včlenit do proexportní strategie ČR. Podvýbor pro styk s krajany, prezentaci ČR v zahraničí a vnější ekonomické vztahy a Zahraniční výbor zaujali v otázce jednotné prezentace ČR své stanovisko, které bylo předloženo premiérovi.  Až do současnosti tedy proběhlo mnoho jednání a diskuzí.  „Podařilo se najít shodu ve sněmovně a na úrovni úředníků. Bohužel ta konečná rozhodnutí nemůže udělat nikdo jiný než vláda a ministři samotní. Na tomto poli se nepodařilo dosáhnout shody. Osobně jsem ještě toto téma společně s dalšími tipy přeposlala panu premiérovi Rusnokovi." komentuje Ing. Andrýsová.

Projekt je tedy stále živý, v tomto momentě však bude velmi záležet, jak se k němu postaví vláda, pan premiér a současně i jednotlivé politické strany. Mnoho menších a dílčích úspěchů již bylo zmíněno a zdá se, že dalšímu vstříc se vydali čeští skláři.

České umění skla – inspirace aneb krok po kroku

Nejen průzkum vytvářený pro účely projektu Značka ČR potvrdil fakt, že české sklo je jedním z pojmů, které jsou spojovány s naší republikou. Stalo se ikonou, která je hluboce zakořeněna v historii naší země a atributem, který má hluboký potenciál k budování image České republiky. S vědomím tohoto bylo vytvořeno sdružení České umění skla a projekt Concerto Glassico. Jejich činnost i záměr byly představeny 29. 8. 2013 na půdě Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

Cílem subjektu České umění skla je fungovat jako sdružující platforma českých sklářských a bižuterních značek, ale i sklářských škol a institucí se sklem spojených. Sdružení, jež momentálně čítá 10 sklářských subjektů (např. Moser, Rückl Crystal, Precioza, Granát, LaSvit, apod.) si klade za cíl pomáhat svým členům, ale i České republice k úspěchu a posílení image.

Sklo a jak jej komunikovat

Profesionální komunikace a marketing jsou alfou a omegou i pro skláře.  Pro některé menší společnosti však může být tlak dnešního byznysu a náročnost správné propagace velmi náročná. „Nejsou to levné aktivity a řada zejména menších podniků má s jejich realizací problém. Právě tato skutečnost mě vedla k tomu, abych se stal jedním ze zakladatelů občanského sdružení „České umění skla", abychom spolu s dalšími podniky sklářského a bižuterního průmyslu vytvořili podmínky pro účinnou společnou propagaci tohoto historicky exportního průmyslového odvětví na relevantních světových trzích, samozřejmě při respektování všech odlišností a specifik jednotlivých výrobců, při respektování jejich značek, tradic a firemní kultury.", říká Ing. Rückl, prezident společnosti Rückl Crystal. Potenciál projektu podpořil i Ing. Jan Bondy, ředitel Odboru veřejné diplomacie, Ministerstvo zahraničních věcí: „Projekt České umění skla je výborná myšlenka, která by mohla propojit skláře, sklářské firmy a umělce pracující se sklem  a pomoci jim s propagací jejich práce na zahraničních trzích."

Concerto Glassico a oč se jedná

Concerto Glassico, jehož autorem je Ing. Ladislav Kopecký, specialista na PR a komunikaci, představuje konkrétní marketingový nástroj, do něhož se promítlo úsilí Českého umění skla.  „Concerto Glassico vzniklo jako projekt na podporu českého sklářského a bižuterního průmyslu a prezentaci České republiky v zahraničí. ... Jelikož jádrem prezentace projektu je sklo a bižuterie jako tradiční součásti image Česka, je Concerto Glassico ideálním nástrojem podporujícím také státní propagaci a turizmus České republiky."

Základní podloží projektu tvoří putovní výstava, jež představí historii i současnost české sklářské kultury, návštěvníky nechá nahlédnout do dění kolem sklářských pecí a pozorovat detailní práce, které dávají sklářským výrobkům punc dokonalosti.  Projekt je otevřen i rozmanitým doprovodným akcím, jako jsou přednášky, prezentace, přehlídky apod. Jeho snahou je přenést kus sklářského umění, tvořivosti, zručnosti a schopnosti českých rukou do světa. Concerto Glassico by v přímé návaznosti na sdružení České umění skla mělo docílit rozšíření povědomí i znalosti o českém sklářství s příznivým dopaden na značku Česká republika, ale současně i vytvářet platformu, která bude fungovat jako sdružující element.

O sdružení a projektu se vyjadřuje i Mgr. Jiří Říha, ředitel vnějších vztahů společnosti Moser a spoluzakladatel sdružení České umění skla: „Moser považuje za nezbytné sjednotit dosud heterogenní sklářskou základnu na bázi vzájemného respektu a spolupráce, což je jediná cesta jak posílit sklářskou základnu ručního skla jak v tuzemsku, tak zejména v zahraničí. Jedině jednotná platforma skláren je schopná prosazovat zájmy českého ručního sklářství v řadě oblastí..."

Nejde všechno najednou a hned

To jsou cíle, to jsou návrhy, to jsou současné ambice sdružení České umění skla, které začalo slovy, ale přechází v činy. Jak se vše bude vyvíjet, do jaké míry se cíle a vize naplní, to vše uvidí čas. Podstatné je, že se jedná o reálný krok kupředu, který opět posouvá myšlenku o lepším vnímání naší země a její úspěšnosti o stupeň, možná dva výše.

Jak citovat tento článek:

HRABÁNKOVÁ, Markéta. České umění skla – malý ale významný krok pro značku ČR. Markething.cz [online]. 25. září 2013 [cit. 2013-09-25]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/ceske-umeni—maly-ale-vyznamny-krok-pro-znacku-cr.

„Mladí v Evropě vyrůstají v prostředí, kdy nevyhrává nejlepší projekt poté, co se utká s konkurencí na trhu, ale peníze dostává ten, kdo umí jednat s úředníky a správně vyplnit žádost o grant z EU, nebo formulář na miliónové dotace. Myslíte, že dostal Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, nějakou dotaci?,“ tvrdí v dnešním rozhovoru poslankyně strany LIDEM Lenka Andrýsová. Kromě toho, jak řešit vysokou nezaměstnanost mladých, jsme si s ní povídali i o kvótách a pozici žen v politice.

Jedním z doprovodných jevů přetrvávající hospodářské krize je vysoká nezaměstnanost mládeže. Ta je palčivým problémem především v jižní Evropě, v Řecku a Španělsku dokonce překračuje 50 %. Nicméně i v Česku letos dosahuje rekordních 20 %. Co by s tím vláda podle Vás měla dělat?

Ano, nezaměstnanost mladých se sice blíží postupně 20 %, ale celková nezaměstnanost u nás je sedmá nejnižší v EU. Dosahuje kolem 7,2 %. I tak by ale bylo dobré, kdybychom provedli analýzu příčin nezaměstnanosti mladých. Když hovořím s manažery z různých podniků, kvalitní lidi hledají a najímají pořád. Stěžují si ale například na nedostatek učňů, nebo absolventů vysokých škol s dobrou angličtinou, či jinými cizími jazyky. Absolventi neuvádějí ve svých životopisech pravdivé informace o jejich znalostech cizích jazyků. Stát, respektive kraje, by navíc mohly mapovat poptávku po studijních oborech a takové obory nabízet prostřednictvím našich škol. Tento dialog s podnikateli se mnohdy bohužel podceňuje. Stát by měl také legislativně podporovat spolupráci škol a firem. Čím lépe bude absolvent připraven na práci, tím více jej bude chtít někdo zaměstnat.

V minulosti jste se vyjádřila, že by situaci mohlo pomoci i postupné snižování různých státních a evropských dotací a podpor. Jak jste toto tvrzení myslela? 

Podle mě státní a evropské dotace i podpory mění naše uvažovaní o tom, jak dosáhnout úspěchu. Mladí v Evropě vyrůstají v prostředí, kdy nevyhrává nejlepší projekt poté, co se utká s konkurencí na trhu, ale peníze dostává ten, kdo umí jednat s úředníky a správně vyplnit žádost o grant z EU, nebo formulář na miliónové dotace.

Myslíte, že dostal Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, nějakou dotaci? Nebo Bill Gates, Steve Jobs či Sam Walton, zakladatel WalMartu? Já myslím, že ne. My potřebujeme spíš než dotace nápady a chuť je realizovat. Dotace podnikům a soukromé sféře nás v tomto duchu trochu ničí. V Evropě jsme hodně zvyklí na jistotu a o vlastním podnikání spíš jen sníme, ale nerealizujeme jej. Myslím, že nás ničí přemíra jistoty, kterou od státu někdy dostáváme a požadujeme. Přitom se potřebujeme naučit žít s rizikem a nebát se jej podstupovat. Bez rizika totiž není zisk. V tomto ohledu by nám spíš než stát mohly pomoci projekty podobné Kickstarteru (americká platforma, která má za cíl podporovat kreativní projekty například z oblastí kultury či technologických inovací přímým financováním ostatních lidí; pozn.red.), které nabízí začínajícím podnikatelům cestu, jak financovat svůj podnikatelský projekt.

V čem podle Vás mladí lidé obohacují pracovní trh? 

Mladí mají nesporně řadu výhod a dokážou mnohé. Já sama si pamatuji, jak jsem první brigádě nadšeně a rychle pracovala. Kontrolovala jsem faktury v jedné firmě a pracovala jsem tak svižně, že mi práce brzy došla. Výhody mladých vystihuje nedávný článek v magazínu Forbes, jehož autorem je Brock Blake. Ten zmiňuje, že kromě velkého nadšení do práce překvapují mladí i novými neotřelými nápady. Někteří se navíc nebojí riskovat, protože nemají prakticky co ztratit. Umí žít s malými náklady a umí najít levná a inovativní řešení.

Kde vidíte hlavní problémy, proč nezaměstnanost mladých dosahuje tak vysokých čísel? 

K vysoké nezaměstnanosti obecně mohou přispívat špatně nastavené zákony, které ochraňují zaměstnance tak, že už se je zaměstnavatel bojí zaměstnat. Podívejme se třeba do Španělska, kde se ještě před pár lety stávalo, že zaměstnavatel propuštěného zaměstnance vyplácel částkou odpovídající až 42 měsíčním platům. Věřte, že takové opatření se na pracovním trhu projeví. Naštěstí pod tlakem reforem v roce 2012 snížili Španělé maximální odstupné na 12 měsíčních platů.

Další příčinu vysoké nezaměstnanosti mladých najdeme v jejich uvažování a myšlenkách, tedy v jejich hlavách. Řada mladých lidí má zkreslená očekávání a představy o své pracovní kariéře. Všichni by chtěli mít nadstandardně vysoký plat za málo práce, málo rizika a za maximální podpory státu. Někteří si dokonce myslí, že jim má práci sehnat stát. Mladí také rádi studují obory jako politologie, historie, sociologie, umění, které se sice dají uplatnit na pracovním trhu, ale bohužel poptávka po těchto oborech je menší než počet absolventů vzdělaných v tomto směru. Problém tedy najdeme i ve školství. Konkrétně ve Španělsku přišla Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) i na to, že se těžko zaměstnávají Španělé, kteří nedostudovali a příliš brzy ukončili školu.

Jaké kroky by tedy měly tyto vlády podle Vás podniknout? 

Politici ve Španělsku, Itálii nebo Řecku to nemají jednoduché. Potřebují odbourat řadu opatření, která ochraňují zaměstnance, a vysvětlovat jejich kroky v zemích, kde mají velmi silnou pozici odbory a kde si lidé zvykli na velkou podporu zaměstnanců od státu. Ve Španělsku za generála Franca měli všichni státem garantované celoživotní pracovní místo. Jenže každé zaváhání nad reformami může prodloužit agonii, která v zemi kvůli nezaměstnanosti panuje.

Podle mě by státy měly nastavit dobré podmínky pro zaměstnávání a také pro nastartování nových firem. Potřebujeme nové nápady a firmy, které nápady dotáhnou do konce. Potřebujeme více šikovných a podnikavých lidí jako řeckého Spyrose Theodoropulose vyrábějícího Bake Rolls a croissanty 7 Days, nebo třeba španělského Amancio Ortegu, zakladatele módní firmy Zara.

Jak toho ale dosáhnout?

Získáme je i tak, že jim nebudeme příliš komplikovat jejich podnikání na samotném začátku a nebudeme zatěžovat malé podniky zbytečnou byrokracií a nesmyslnými kontrolami. Stát a veřejná správa by k nim měla být naopak přívětivá a ideálně bychom měli řadu věcí vyřizovat přes internet. To, co je podle mě také hodně podstatné, je mluvit se zaměstnavateli o vzdělávání lidí.

Někdy se také můžeme setkat s názorem, že mladým by lépe pomohla mladší politická reprezentace.  Například průměrný věk ministrů nové Rusnokovy vlády přesahuje 53 let… 

Těžko říci. Věk se na každém z nás projevuje jinak. Vyšší věk znamená více zkušeností. Otázkou je ale, v jakém směru je člověk nasbíral. Nejlepší model je podle mě spolupráce mladých a starších. Každý totiž může něco unikátního nabídnout a mohou pak dosáhnout zajímavých výsledků.

Otázkou však je, jestli je nás mladých v politice opravdu málo. V roce 2010 bylo v Česku do Sněmovny zvoleno 13 lidí, kterým ještě nebylo 30 let. Procentuálně řečeno 6,5 % Sněmovny reprezentovalo věkovou skupinu do 30 let. To není přeci vůbec špatné. Podle ideální kvóty by nás pod 30 let mělo být 21%. Ale proč se upínat na přesné procento? Mladí možná mají i jiné starosti než politiku. Zakládají rodinu, studují, nebo si teprve tříbí politické názory.

Nicméně pomohlo by podle Vás k nalákání více mladých lidí do politiky snížení věkové hranice volebního práva? 

To si nemyslím. V některých zemích se snížení věku pro volební právo neukázalo jako správné opatření. Mladí se totiž nechali zlákat populisty a extrémisty, kteří nabízeli jednoduchá řešení.

Příklad Rusnokovy vlády ukazuje i další trend české politiky – nalezneme v ní pouze jednu ženu. Proč je v politice stále málo žen? Mají to podle Vaší zkušenosti ženy v politice těžší? 

Zrovna u nás ve straně problémy s malým počtem žen nemáme. V čele strany stojí Karolína Peake a i první místopředsedkyně je žena. Nemyslím si, že by to měly ženy v politice těžší než muži. Všichni se musíme snažit stejně.

Ale v tomto je Vaše strana spíše výjimkou. Je podle Vás potřeba zvýšit počet žen v politice? 

Je třeba ženám říkat a ukazovat, že ony do politiky patří a že je přeci normální být prezidentkou, premiérkou, ministryní, nebo poslankyní. V politice máme žen docela dost, jenže je neznáme, protože působí spíš na obecní úrovni. Zvýšení počtu žen v politice dosáhneme tak, že se musíme my ženy samy přesvědčit, že na to prostě máme a chlapi nejsou lepší jen proto, že jsou chlapi.

Nesetkávají se ale ženy v politice, stejně jako i obecně na trhu práce, i s objektivními překážkami spojenými především s tradičním pojetím mužské a ženské role v rodinném životě, tedy sladěním rodinného a pracovního života?

Záleží na každém z nás. Dokonce existuje řešení i pro ty páry, kde se žena i muž chtějí věnovat pracovní kariéře. Mohou si najmout pomocnici na domácí práce, nebo chůvu, nebo spolupracovat s prarodiči. Otázkou ale je, co vlastně žena chce. Být na plný úvazek v práci a zároveň se plně věnovat dětem, to bohužel nejde a ani žádný zákon to neumožní. Jde ale hledat jakýsi kompromis třeba v podobě flexibilního pracovního úvazku, firemních školek a podobně. Na další rady, jak vybalancovat pracovní a soukromý život, si počkejte, až budu mít děti.

Některé české politické strany se rozhodly zvýšit podíl žen zavedením určité kvóty, ať už při obsazování stranických orgánů (ČSSD) či sestavování kandidátních listin (Strana zelených). Je to podle Vás správná cesta?

S kvótami nesouhlasím. Podle mě přispívají právě k tomu, že přestáváme uvažovat o tom, kdo je jak schopný, ale začínáme se ptát, jaké má kandidát na funkci pohlaví. V konečném efektu tak stejně někoho diskriminujeme. Paradoxně tak rozdíly mezi ženami a muži zdůrazňujeme, místo toho, abychom hovořili o jejich rovných šancích a důležitosti jejich schopností.

Prostřednictvím samoregulace prý může trvat ještě desítky let. 

Ano, podle mě pomůže, když uvidíme více úspěšných žen mezi námi a najdeme si v naší společnosti vzory. Ženy v politice přeci už máme. Má-li být více žen v politice, musí to ve volbách určit především voliči.

Někteří zastánci kvót upozorňují na to, že v reálném dění můžeme nalézt jasné důkazy, podle kterých správně nastavená kvóta může situaci opravdu zlepšit. Poukazují přitom například na stav ve Skandinávii, která patří mezi genderově nejrovnější oblasti v Evropě. Souhlasíte s tím? 

Je možné, že více ženských vzorů na vedoucích místech by mohlo podpořit další ženy v tom, aby si kladly odvážné cíle. Nesmíme ale přehlížet případy, kdy se kvóty míjí účinkem. Třeba Švédsko zrušilo v roce 2010 kvóty na vysokých školách. Na určitých oborech totiž došlo ke ztížení možnosti studia pro dívky. Není také neznámé, že v roce 2006 švédská vláda zrušila kvóty pro ženy v podnicích, které existovaly od roku 2003. Podle švédských politiků toto opatření nefungovalo. Švédsko se zrovna nedávno vymezovalo proti kvótám, když je prosazovala komisařka EU pro spravedlnost Viviane Redingová. Navíc se přiznám, že bych nechtěla žít třeba v Norsku od té doby, co tam ženy musí povinně na vojnu. Ptám se, jestli takovou rovnoprávnost opravdu chceme.

Zmiňujete návrh směrnice Evropské komise, která by měla vést k dosažení 40% podílu doposud méně zastoupeného pohlaví mezi nevýkonnými členy řídících orgánů velkých firem. V České republice se proti ní postavila jak Nečasova vláda, tak Parlament. Z ciziny však stále častěji zaznívají hlasy, že tato směrnice je naopak příliš „měkká“, protože má dosah jen na několik desítek evropských firem a navíc upřednostňuje ženy pouze v případě, kdy jsou výsledky kandidátů obou pohlaví u přijímacího řízení stejné. Souhlasíte s tím?

Žádné kvóty opravdu nechci. Důležité je, aby ženy měly vnitřní motivaci. Když se cítí, že chtějí podnikat, určitě se mohou seberealizovat. Když to nepůjde v jedné firmě, která se ženám brání, půjde to jinde, nebo ve vlastní firmě. Mimochodem firma, která se všem ženám bez rozdílu brání, stejně nedopadne dobře. Brání se asi totiž i novému a nepoznanému, no a bez nových nápadů a inovací se firma dlouhodobě na trhu neudrží.

Zdroj: http://www.euractiv.cz/cr-v-evropske-unii/clanek/lenka-andrysova-zamestnanosti-mladych-by-pomohlo-i-omezeni-evropskych-dotaci-lidem-nezamestnanost-mladych-kvoty-011007

Praha - Věděli jste, že jsme členy Světové organizace pro orbu? Nebo že ČR zasedá v Mezinárodní unii pro vztahy Slunce-Země? Ne? Nejste sami. Poslankyně Lenka Andrýsová /LIDEM/ teď chce vědět, co tam děláme a proč těmto organizacím posíláme peníze.

Názor, že ÚSTR plní svoji funkci pak v souhrnu sdílí 25,5% veřejnosti. Názor, že se ÚSTR objektivně a tedy pravdivě zabývá zkoumáním a objasňováním éry obou totalitních režimů v Československu, komunismem a nacismem sdílí v souhrnu pouze 22,4% dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek domácí populace.Nedůvěra většinové části veřejnosti vůči ÚSTR je rovněž zřejmá ze zjištění, že 73,3% dotázaných nepovažuje ÚSTR jako zcela nezávislou instituci na vládnoucí politické reprezentaci.

Jeseník – V první fázi pět set, celkově až třináct stovek pracovních míst by mohl na Jesenicko přinést nový investor, který se zajímá se o průmyslovou zónu v Jeseníku. Ta je jednou z lokalit, z nichž si společnost vybírá vhodné místo pro stavbu nového závodu.O potenciálním investorovi se na Jesenicku živě diskutuje od poloviny února. Deníku se podařilo pražskou společnost FTC Group podařilo kontaktovat přímo.

Týden.cz/14.02.2013 06:15/Pavel Cechl 

Tvrdší postihy společností, které nabízejí lidem půjčky na lichvářský úrok, slibuje novela zákona o trestní odpovědnosti, kterou předložila skupina poslanců. V současnosti lze totiž kvůli lichvě potrestat pouze fyzickou osobu. Pokud si tak někdo založí společnost poskytující například nebankovní úvěry, může zatím své oběti beztrestně odírat.