Druhá část, týkající se problematiky financování, reaguje nejen na nedostatky ve stávajícím způsobu financování, zejména přeneseného výkonu státní správy, ale zejména na dopady negativního vývoje státního rozpočtu a jeho trvale rostoucího deficitu. V současném modelu totiž elementárně chybí zpětná vazba. Tedy co se s alokovanými prostředky dělo. Byly účinně vynaložené?
Ministerstvo vnitra navrhuje financovat státní správu v přenesené působnosti prostřednictvím standardů.
K zavedení tohoto systému financování je zapotřebí ke všem agendám, které obce vykonávají v přenesené působnosti nastavit optimální procesní postupy (standardy). Zavedení standardů by mělo vést k jednotnému výkonu přenesené působnosti obcemi.
Představeny jsou tři možné varianty řešení financování státní správy v přenesené působnosti.
První varianta předpokládá financování přenesené působnosti prostřednictvím standardů. Její výhodou je transparentnost rozdělování finančních prostředků na konkrétní činnost, které vznikají územním samosprávám s výkonem státní správy v přenesené působnosti. Slabou stránkou tohoto řešení se jeví zvýšená administrativní (potažmo finanční) náročnost na zúčtování a kontrolu rozdělovaných prostředků.
Druhá varianta vychází z transformace stávajícího systému financování výkonu státní správy v přenesené působnosti. Konkrétně se jedná o dvě sub-varianty, které jsou citovány:
„První sub-varianta (3. 2. 2. 1) navrhuje úpravu současné metodiky výpočtu příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti, kdy příspěvek na výkon přenesené působnosti by se nově přiděloval na jednoho obyvatele správního obvodu pro každou kategorii obce zvlášť. Její silnou stránkou je finanční, personální a časová nenáročnost při rozdělování finančních prostředků, oproti nejasnosti ve směřování finančních prostředků na jednotlivé požadované vykonávané činnosti.“
„Druhá sub-varianta (3. 2. 2. 2) navrhuje financovat výkon státní správy v přenesené působnosti poskytováním příspěvku prostřednictvím rozpočtových kapitol jednotlivých resortů. Její hlavní pozitivum spočívá v tom, že v případě převodu vybraných agend státní správy z územních samospráv na orgány státní správy by bylo možné jednodušeji stanovit výši, o jakou má být příspěvek upraven. V současné době se ukazuje, že je velmi obtížné ve stávajícím systému stanovit, jaká část příspěvku na výkon státní správy je poskytována na konkrétní agendu.“
Třetí varianta jde směrem financování skrze podílu na daních. Výhodou je nezávislost a eliminace dalších nákladů na přerozdělování. Na druhou stranu se zde setkáme s několika problémy. Prvním nedostatkem této varianty je nejednoznačnost využití finančních prostředků při činnosti samospráv, stírá se rozdíl mezi výkonem samostatné a přenesené působnosti. Další mínus je možné vidět v aplikaci varianty, kde je přenesená působnost vykonávána v různém stupni rozsahu a velikosti daného obvodu. Lze tedy konstatovat, že neřeší nedostatky stávajícího systému financování přenesené působnosti jako celku.
Text jednoznačně upřednostňuje druhou možnou variantu, kde se přiklání spíše k první sub-variantě. Druhou sub-variantu chápe spíše jako prostředek té první. ;-)
Třetí oblast je zaměřena na modernizaci státní správy, kde stěžejním tématem je standardizace výkonu veřejné správy. Díky tomu je v budoucnu možné určit reálnou spotřebu nákladů na výkon správy.
Materiál se také snaží upozornit na stále přetrvávající rezistenci ústřední státní správy vůči modernímu pojetí veřejné správy jako veřejné služby, jejíž výstupy i procesní postupy jsou měřitelné i hodnotitelné z pohledu účelu, efektivnosti a kvality. Změnu konzervativního přístupu státní správy – jeví se značně klientelisticky. Nedostatkem je i nesdílení již jednou pořízených dat, pomalá elektronizace agend vykonávaných na úrovni ústřední státní správy a rezistence proti standardizaci procesů. Je ovšem zřejmé, že v části činnosti veřejné správy i nadále převažuje mocenský prvek a nelze je zcela podřídit kritériu pro klientské pojetí.
Pro veřejnost 
