„Necítím se jako hrdina,“ řekl mi disident z Kuby

„Necítím se jako hrdina“ říká pan Paneque

Po té, co jsem panu Panequemu řekla, že si vážím jeho práce a odvahy, mi sdělil: „Já se jako hrdina necítím.“ I když si pan Paneque, který po pobytu ve vězení váží pouhých 40 kg, skromně své zásluhy nepřiznává, jeho práce důležitá je a uznání si jednoznačně zaslouží. Když se člověk nebojí říct svůj názor i přesto, že  si je vědom, jak to ovlivní jeho život, je odvážný kousek. Takové hrdiny potřebujeme i v naší zemi. Takové hrdiny máme.

Česká republika je Kubě příkladem

Pan Paneque zdůraznil, že násilná změna režimu by Kubě nepřinesla nic dobrého. Násilí by způsobilo, že by moc přešla z rukou jedné diktatury do druhé. O to kubánští disidenti nestojí. Váží si spíš cesty demokratizace naší země. Česká republika zvolila při přechodu k demokratickému systému nenásilnou cestou a ze země, kde vládla jedna komunistická strana, se stala relativně stabilní demokratická země.

Kubánští vysokoškolští studenti o změnách režimu pravidelně diskutují 

Veřejnost na Kubě si potřebu změny režimu uvědomuje. Podle slov pana Panequeho tvoří studenti na univerzitách diskuzní spolky a lidé provozují domácí knihovny, kde se šíří zakázané informace. „Budeme rádi, kdyby se do Kuby dostalo více knížek, které na Kubě nemůžeme vydávat. Na Kubě, pro zajímavost, čteme i knihy pana prezidenta Václava Havla,“ dodával pan Paneque a naznačil, že by se do převozu knih mohli zapojit všichni lidé, kteří jedou na Kubu a změnu režimu podporují.

Mezinárodní podpora je pro Kubu klíčová

Mezinárodní komunita může Kubě podle pana Panequeho podstatně přispět. Pan disident si pochválil, že naši diplomaté na Kubě jsou k oponentům režimu vstřícní. Přijetí na ambasádách pro ně hodně znamená a může pomoci zlepšení poměrů. Klíčovým partnerem mezinárodní podpory je Španělsko, které má s Kubou kromě jazyka společnou i část historie. Chceme-li podpořit Kubu, bylo by dobré vést rozhovory nejen s disidenty, ale i se Španělskem.

 Lenka Andrýsová