Reportáž: Na návštěvě sněmovny s poslankyní

Přibližně dvacítka zájemců se poslední srpnové pondělí setkala s poslankyní Lenkou Andrýsovou. Využili možnosti prohlédnout si prostory Poslanecké sněmovny a zároveň zeptat se poslankyně na průběh legislativního procesu i na to, co poslanecká práce obnáší.

„Exkurzi absolvuji s vámi, takže se kdykoliv ptejte, co vás zajímá,“ vybízí hned na začátku setkání elegantně oblečená Lenka Andrýsová. Společně se pak vydáváme do Šternberského paláce, kde musíme projít osobní prohlídkou a bezpečnostním rámem.

Pak už pracovnice informačního střediska Sylvie Mikulcová hovoří o historii českého parlamentarismu a zajímavostech týkajících se parlamentních budov. Poučný je zejména výklad o tom, co se ve které budově nachází. Poslanecká sněmovna je totiž doslova jedno velké bludiště a člověk, který ji navštíví poprvé, prakticky nemá šanci se tady zorientovat. Průvodkyně se občas marně snaží udržet nás pohromadě, abychom se neztratili.

Interiéry jsou moderně upravené, ale zachovávají historický ráz budov. Na chodbách jsou nataženy úzké koberce a na stěnách visí nejrůznější obrazy nebo informační plakáty. Míjíme kanceláře poslanců, jednací místnosti i zákoutí, ve kterých se zřejmě obvykle scházejí kuřáci. Dnes se tady ovšem neschází téměř nikdo, protože jsou poslanecké prázdniny. Ty ale za několik dnů skončí a prázdné chodby se zaplní.

„Je to tady důstojné a pěkné. Já myslím, že jako národ můžeme být rádi, že takové prostory máme,“ hodnotí sněmovnu Zdeňka Blahová, která na prohlídku dorazila až z Olomouckého kraje. Pochvalné komentáře naznačují, že prostory, které nejsou veřejnosti běžně přístupné, zaujaly i ostatní návštěvníky.

Na jednání s polštářkem

Vcházíme do jednacího sálu. Ve skutečnosti je menší, než jak ho vykreslují záběry na televizních obrazovkách. A malé jsou i poslanecké sedačky – pokud si poslanec před sebou rozloží notebook, mnoho dalšího prostoru mu nezůstane. Možná proto se poslanci při sněmovních jednáních pohybují spíše v kuloárech před sálem a někteří do lavic dobíhají až těsně před hlasováním.

„Občas to tady opravdu vypadá jako v nějaké školce, protože tu poslanci volně poletují a hlasitě diskutují,“ přibližuje dění v průběhu jednání Sylvie Mikulcová. V kuloárech se mohou poslanci setkávat s novináři, asistenty nebo lobbisty. Běžný člověk se tady bez povolení nedostane a novináři tady ani nesmí natáčet. 

„Tak dneska jsem pan Zaorálek,“ směje se starší pán a usedá do jedné ze sedaček v první řadě. Poslankyně Andrýsová se zpočátku tváří nerozhodně, ale nakonec dává přednost svému vlastnímu místu.

Od průvodkyně se dozvídáme podrobnosti o zasedacím pořádku, hlasovacích zařízeních nebo stenografkách, které pomocí těsnopisu zaznamenávají všechny projevy i emoce v sále. Díky tomu si už krátce po skončení jednání může každý na webu sněmovny přečíst, o čem poslanci diskutovali.

Poslankyně Andrýsová přidává spíše osobní zážitky a postřehy ze schůzí. „Vidíte tady ty polštářky? To tady mají někteří poslanci, aby jim nebylo chladno,“ vysvětluje s tím, že klimatizace je zabudovaná pod sedačkami. „Já sama se na jednání sněmovny vždycky pořádně oblékám,“ dodává s úsměvem.

Chrlič rušil novináře, tak jej vypli

V závěru exkurze míříme do tiskového střediska, které vzniklo zastřešením jednoho z vnitřních dvorů Thunovského paláce. Po stranách jsou umístěny stoly se sedačkami pro novináře, uprostřed je řečnický pultík a v pozadí vše dokresluje kašna s chrličem v podobě lva. V minulosti z něj stříkala voda, ale novináři si tak dlouho stěžovali na hluk, až musela být vypnuta. „Jednou jsem tady před kamerami měla také svou minutu slávy,“ vzpomíná Andrýsová na svou tiskovou konferenci.

Ještě cestou k východu se někteří návštěvníci dávají s poslankyní do řeči. Ptají se především na ovlivňování přijímaných zákonů a zákulisní fungování sněmovny. „Tahle prohlídka byla zvláštní tím, že tady byla paní poslankyně přítomna, takže mohla všechno popsat z první ruky,“ říká dvaadvacetiletý student Václav Pláteník, který sněmovnu navštívil už několikrát.

„Setkání se mi velmi líbilo. Lidé se ptají na to, co je konkrétně zajímá a nebojí se říct i svůj názor,“ hodnotí prohlídku sněmovny poslankyně Andrýsová. „Velmi mě překvapilo, že dorazilo poměrně hodně mladých lidí,“ dodává s tím, že právě zájem mladé generace o proces schvalování zákonů je potřebný jako sůl.