Víme, co se děje s recyklačními poplatky?

Naše generace je závislá na elektrospotřebičích naší doby. Bez mobilu neuděláme ani krok, na televizi či rádiu dennodenně dostáváme nejnovější zprávy, práce bez notebooku si nedovedeme představit stejně jako dovolenou bez fotoaparátu. Žít už téměř neumíme bez ledničky, mrazáku, či pračky. Zvykli jsme si na mikrovlnné trouby, sekačky, myčky, vysavače, žehličky, topinkovače, kávovary, elektrické zubní kartáčky, fény, nebo třeba holicí strojky. Všechny tyto věci si kupujeme a platíme i státu 20 % daň z přidané hodnoty.

Málokdo z nás si uvědomuje, že platíme i skrytou daň - daň, kterou ovšem neodvádíme státu, ale kolektivním systémům. Tato nedobrovolná daň se jmenuje recyklační poplatek. Dosahuje 217 Kč u ledničky, či mrazáku. Za recyklaci větší televize můžeme zaplatit 30 až 202 Kč. Když si koupíme myčku, nebo pračku, zaplatíme kolektivnímu systému 66 Kč. Název sice ve spotřebiteli může krátkodobě vyvolat příjemný pocit, že pomáhá přírodě. Otázkou ale je, jestli se nejedná jen o falešný dojem.

Co by nás spotřebitele mělo zajímat?

1. Spotřebitelé platit recyklační poplatek musí. Za to by však měli dostávat protihodnotu. O tom, jak kolektivní systémy recyklují, jak s penězi hospodaří, moc nevíme. Sice občas zaznamenáme kampaň, že třídění je správné, ale co se děje s naší starou ledničkou už sotva zjistíme. V zákoně chybí jakékoliv kontrolní opatření nad tím, jak se s penězi nakládá, či kolik elektroodpadu se recyklovalo. I přestože to nevíme, stále platíme.
2. My, spotřebitelé, bychom se měli ptát na to, jestli je vůbec fungování trhu s odpady přes kolektivní systém hospodárné řešení. V současné době kolektivní systémy díky ustanovením zákonů monopolizují trh. Monopoly v tomto případě cenu bohužel vůbec nesnižují. Naopak. Monopolizace přináší neefektivnost do zpracování odpadů.
3. Zajímalo by mne také na základě sesbíraných dat, jestli je výše recyklačního poplatku stále aktuální. Nemyslím si totiž, že náklady na recyklaci jsou konstantní.
4. Další zajímavá otázka je i perspektiva obcí. Přenastavením systému by i ony mohly ušetřit peníze, které do recyklace a odvozu elektroodpadu musí investovat.

Současně se pracuje na novém znění zákona. Ten má na starost Ministerstvo životního prostředí. Do meziresortního řízení půjde nejpozději 30. září. Nové znění zákona o odpadech by mělo být účinné od 1. ledna 2014. Vzhledem k tomu, že se na mne obrací řada lidí, kteří k tomu mají, co říct, rozhodli jsme se s kolegy uskutečnit seminář, kde bychom všechny tyto otázky diskutovali. Za zásadní věc kromě snahy o demonopolizaci na trhu zpracování elektroodpadu považuji také nastavení systému kontroly.