Z minulého režimu znají mladí jen fronty na banány. Více nestihnou ve škole probrat.

Máte pocit, že toho o komunismu a fašismu mladá generace moc neví? Dobře… od rodičů slýcháváme o frontách na banány, o tom, jak složité bylo koupit toaletní papír, dámské hygienické potřeby, nebo o tom, že cestovat za hranice východního bloku se podařilo jen těm nejvybranějším. „A co jako?“ řekl by si nejeden dvacátník, „Fronty občas zažijeme i dnes, někdy se nám taky stane, že v obchodě dojde nějaké zboží a na cestování do Kanady, nebo Ruska stejně potřebujeme víza.“ O tom, co někteří lidi za minulého režimu napáchali, mladí moc netuší.

 Pokud se ale chceme bránit extrémismu - fašismu, nacismu, nebo komunismu, musíme mít o něm dostatek informací. Proč je nemáme? Jedním důvodem je, že se část našich dějin, obzvláště v letech po 1948 do devadesátých let, téměř nevyučuje. Případně se vyučuje jen v omezené míře a v období, když se studenti zrovna připravují na přijímací zkoušky buď na střední školu, nebo na vysokou školu.  Bohužel díky tomu naše generace snadno zapomíná na to, co podporoval a způsoboval minulý režim. Proto by dnes podle SANEP ve sněmovně hlasovalo 42 komunistů, z nichž někteří se od minulého režinu vůbec nezměnili a někteří nevnímají, že by na minulém režimu bylo něco v nepořádku.

Co můžeme dělat? Řešením je změna osnov pro výuku dějepisu tak, aby se této části dějin věnovalo dostatek prostoru. Tímto způsobem můžeme napravit mezeru v naší znalosti historie a ponaučit se z chyb minulosti. Tuto mezeru v našich školních osnovách  a v našich znalostech nenahradíme žádným ústavem. Ač si osobně myslím, že zabývat se totalitními režimy je zapotřebí, podle mě není Ústav pro studium totalitních režimů, který nás stojí 150 miliónů korun ročně a zaměstnává 250 osob, dostatečně efektivní. Důkazem je, že řada lidí před vypuknutím politických šarvátek na tomto ústavu ani nevěděla, že takový ústav vůbec existuje. Myslím, že je na čase zvážit, zda se by se touto činností nemohla zabývat Akademie věd se svým pracovištěm typu Ústavu pro soudobé dějiny  a Národní archiv ČR.  Lépe by tak docházelo i k předání znalostí učitelům dějepisu, kteří historii vysvětlují svým studentům