Vždy dávám všem ještě jednu šanci

Reflex / 15. prosince 2011

Co nejvíc nesnášíte?

Když  mi někdo říka, jak něco nejde, když to jde. Zbytečnou byrokracii, a především nedostatek respektu k jiným názorům a lidem.

Co je podle Vás největším neštěstím?

když lidé podlehnou ideologii a přestanou sami racionálně přemýšlet. Když lidé ničí jiným lidem životy.

Komu byste přidělila tradiční reflexovské never more?

lidem dávám ještě jednu šanci, i když se jim něco totáně nepovede.

Kde jste byla první den revoluce v Československu, 17. listopadu 1989?

Doma s rodinou v Hluzově. Bylo mi tehdy jen 5 let.

A kde 11. září 2001 při teroristickém útoku na Ameriku?

Zrovna jsem se svou třídou z gymnázia byla na cyklovýletě na Moravě.

Povolila byste euthanasii?

Ano v případech, kdy člověk přestává být člověkem a stává se kusem těla uměla udržovaným při životě. Pak jsem ochotna přistoupit ke kompromisu.

Obnovila byste trest smrti?

Ne.

Zakázala byste po něstěstí v japonské Fukušimě jaderné elektrárny?

Ne.

Kterými historickými osobnostmi nejvíce pohrdáte?

Pohrdám obzvláště těmi, kdo se podílelei na masových vraždách a mučení etnických či rasových skupin.

Oblíbený skladatel?

Vážnou hudbu poslouchám teď už jen zřídka. Jednou za čas mě zabaví Smetana, Dvořák, Bach nebo Mozart.

Oblíbený spisovatel?

Život sám. Jinak František Geller si mě získal svou básní Přetékající pohár, Karel Čapek Valkou s mloky. Hodně ráda mám taky americké autory píšící o americkém snu.

Jak byste chtěla umřít?

Stejně jako moje babička. V posteli, ve které spala celý život, a v objetí svých nejbližších.

Existuje Bůh?

Ano.