Prázdninové otázky a odpovědi

Jak se stavíte k možnosti úřednické vlády, kterou prosazuje prezident Zeman? Je podle Vás nejlepším řešením současné vládní krize?

Rozhodně ne. Pan prezident podle mě selhal v roli prezidenta umírňujícího napětí na politické scéně a tím i napětí ve společnosti. Rozumím, že jako občan nemusí souhlasit s vládou, která má ve sněmovně většinu, ale jako prezident by rozhodně mel respektovat parlament. Jeho postoj nás vrací několik století zpět, kdy parlamenty musely bojovat o své postavení a vyvážení moci s vládci a panovníky. Přijde mi absurdní, že pan prezident nepověřil sestavením vlády Miroslavu Němcovou, za kterou se postavila většina ve sněmovně. Jeho krok prodlužuje období praktického nefungování vlády a brzdí přijetí podstatných zákonů jako jsou zákony k novému občanskému zákoníku, nebo zákon o úřednících, bez kterého můžeme resignovat na finanční prostředky z EU.

Jak hodnotíte pana Rusnoka jako budoucího premiéra a jeho předpoklady pro vykonávání této funkce?

Nepovažuji za rozumné, že Jiří Rusnok přijal roli premiéra, když ví, že většinovou podporu ve sněmovně nemá a podle všeho ani mít nebude. Navíc si je dobře vědom, že času na reálně změny moc nemá. Jinak věřím, že má pan Jiří Rusnok řadu znalostí a zkušeností z NERVu a z ekonomiky, což by mu za normálních podmínek bylo velkou výhodou.

Jaké akce a s jakou razancí by podle Vás měla Česká republika podniknout pro záchranu Hany Humpálové a Antonie Chrástecké unesených v Balúčistánu v březnu tohoto roku?

Případ dvou českých turistek v Pákistánu je velmi složitý. Otázkou je, co více by česká vláda, či Ministerstvo zahraničích věcí mohla udělat. Musíme si uvědomit, že se nejedná o únos dívek zemí Pákistánu, ale v zemi Pákistánu. Z toho vyplývá, že Česko tak sice může komunikovat s partnerskými pákistánskými úřady, ale to k ničemu nemusí vést, protože úřady vůli únosců sotva změní. Věřím, že Ministerstvo spolupracuje s informačními službami a že dělají maximum. Na druhou stranu je příběh dvou českých turistek ponaučením pro všechny Čechy. Cesta, co dívky podnikly, byla velmi riskantní. Když na stránkách MZV visí upozornění o nebezpečí v tomto regionu, měli by to turisté respektovat. Jinak se vystavují vlastnímu nebezpečí.

Jak hodnotíte výsledek případu církevních restitucí, tzn. navrácení církvím majetku ve výši 134 miliard korun? Očekáváte problémy s realizací tohoto výroku soudu?

Neočekávám.  Ústavní soud prakticky potvrdil, že rozhodnutí vlády a sněmovny je v souladu s ústavou. Bylo by velkým paradoxem, kdyby Ústavní soud, který po sněmovně žádal vyrovnání se s církvemi, restituce zrušil. Naopak čekám, že se odblokuje majetek, kolem kterého panovaly majetkové nejasnosti. To je případ majetků některých obcí, či státních podniků atd. Tady přilkádám důvody, proč jsem osobně zákon o vyrovnání se s církvemi podpořila ZDE. 

Jaký je Váš názor na protiromskou demonstraci, která proběhla minulou sobotu v Českých Budějovicích a zvrhla se v pouliční boj? Myslíte si, že je romská otázka v České republice řešena dostatečně a vhodně? Je třeba se obávat radikalizace společnosti?

V prvé řadě si myslím, že předsudky vůči minoritám můžeme řešit. Když se bavím s lidmi o Rómech, vadí jim nikoliv barva kůže, ale třeba to, že je velká skupina Rómů nezaměstnaná a někteří Rómové zneužívají sociální podpory. Tento pocit nespravedlnosti, kdy paradoxně může dojít k situacím, kdy pracující člověk vydělá méně než vychytralý člověk zneužívající sociální systém, prohlubuje rozčilení. To se dá řešit jiným nastavením sociálního systému. Vylívat si ale zlost z tohoto rozčilení ale nemůžeme plošně na všechny, kteří mají tmavší kůži. To je samozřejmě jednodušší. I přístup fašistů k Židům byl velmi jednoduchý. Tudy cesta ale nevede. Doufám, že si z historie naše země odnesla ponaučení a nebudeme si muset podobnou etapou projít znovu. My musíme složitě bojovat s tím, jak přednastavit pravidla, aby byla spravedlivější. V tomto ohledu se může stát zlepšit. Předsudky si naše společnost ale nevytváří jen vůči Romům. Začíná se u nás objevovat i stopa po islámofóbii. V odbourávání předsudků by nám  mělo pomoci i školství a v případě islámofóbie i vzájemný obchod s arabskými zeměmi.