Novinky

Během poslaneckého pondělí jsem se podívala do papíren v obci Lukavice na Šumpersku. Ty totiž od čtvrtku dočasně pozastavily výrobu. Důvodem je přerušení dodávek plynu, protože mateřská společnost JIP Papírny Větřní, pod níž závod v Lukavici spadá, neplatila a není schopna dále platit své faktury. 

Díky zprávě „Hospodaření rozpočtů územních samosprávných celků, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad regionů soudržnosti za rok 2012“ jsem se dozvěděla, jak jsme na tom se zadlužením obcí a krajů. Z tabulek, které jsou k materiálu přiloženy, jsem zjistila, že nejzadluženějším krajem v České republice je zrovna Olomoucký kraj, a to i přesto, že rozhodně nepatří mezi ty největší. Dluží 3,906 milliardy Kč. Obce v Česku celkem dluží 90 mld Kč a kraje celkem 24,5 mld Kč. Přesvědčte se sami z výňatku Státního závěrečného účtu, jak roste zadlužování územně samosprávných celků.

Když jsem si prolistovávala materiál se závěrečným účtem, který shrnuje, jak Ministerstvo zahraničních věcí plnilo během roku svůj rozpočet, záviděla jsem lidem z Nového Města na Moravě. Důvod je prostý. Na rozdíl od našich tabulek s řadou čísel a nejasných abstraktních pojmů se novoměštští dokáží proklikat třeba k tomu, že letos jejich město utratilo 8087 Kč za opravu rozhlasu, nebo že město dalo grant občanskému sdružení Komorní hudba dnes ve výši 35 000 Kč. Občan si taky může snadno zjistit, že se zrovna opravuje veřejné osvětlení a že za to zatím město zaplatilo 119 459 Kč firmě TS služby s.r.o.. Lepší zpřístupnění všech těchto informací stálo pouze necelých 100.000 Kč. To je částka, která rozhodně stojí za skutečně přehledné informace o hospodaření veřejných subjektů. Bohužel já z čísel v dnešní podobě závěrečného účtu Ministerstva zahraničních věcí nevyčtu ani náklady na ambasádu v Paříži, nebo konzulát v Kyjevu. Opravdu, klobouk dolů před rozklikávacím rozpočtem Nového Města ZDE.  V něm by měla hledat inspiraci i státní správa.

 Česká republika je členem 473 mezinárodních organizací včetně EU. Přehled ZDE. Každá mezinárodní organizace nás ale něco stojí. I když je nyní mnohdy příspěvek nižší v řádech několika tisíců korun ročně, členství souvisí i s dalšími náklady. Například se služebními cestami zaměstnanců ministerstev na jednání do vzdálených destinací. Pro představu mezinárodní organizace se zabývají opravdu širokým spektrem témat. Představte si, že se probírá orba půdy, výzkum vodních ptáků a mokřadů, ochrana netopýrů, velryby, starosti tajemníků parlamentů, víno a réva, chladírenství, ochrana nových odrůd rostlin atd. Tato témata se navíc mnohdy řeší na několika fórech a v rámci několika struktur. Dochází k tomu, že agenda jednotlivých mezinárodních organizací roste a postupně zasahuje do agendy jiných organizací. Tyto duplicity by si měli pohlídat hlavně ti, co mezinárodní organizace platí. Tedy členské státy jako je Česká republika.

Ještě pořád nebyl schválen nový zákon o úřednících a účinnost služebního zákona je neustále odkládána. Proto nemáme legislativně vymezenu pozici „úředníka státní správy“. Speciální statistiky o jejich počtech tak nejsou k dispozici a musíme si pomoci údaji z jiných zdrojů. Tím může být sledování počtu placených zaměstnanců státu v rámci Státního závěrečného účtu za příslušný rok.

Údaje ke stažení ZDE.

Podle údajů státního závěrečného účtu za rok 2012 existuje v České republice a jejich organizačních složkách a příspěvkových organizací 413 892 funkčních míst. V roce 2011 byl tento počet 416 788 a v roce 2010 činil 429 083 míst. Skutečný počet zaměstnanců se tak proti roku 2011 snížil o 2 896 osob.

V naší zemi jsou zaměstnány tisíce lidí, kteří pracují pro firmy se skandinávskými kořeny. Tyto země se mohou pochlubit nejnižšími indexy vnímaní korupce a dobrou ekonomickou kondicí. Právě proto jsme se my v poslaneckém složení Dáša Navrátilová, Jiří Rusnok, Viktor Paggio a Lenka Andrýsová setkali se skupinou nordických investorů v České republice, abychom získali zpětnou vazbu o tom, jak se jim podniká v Česku a na jaké byrokratické překážky naráží. Důležité je říci hned na začátku, že řada nordických investorů je s Českou republikou spokojena. Podnikají tu rádi a mnozí z nich u nás dosáhli lepších výsledků díky výkonů zaměstnanců. Přesto máme jako stát co zlepšovat. Prvním krokem je společný dialog, který jsme s kolegy zrovna zahájili. Každý z nás si něco ze schůzky odnesl pro práci na výborech, kde působíme.

Současná politická rozmíška o personálním obsazení Ústavu pro studium totalitních režimů  ukazuje, že řada lidí například nevěděla, že takový ústav vůbec existuje. Proto je správné se ptát na podstatu celé věci, a to, zda dnešní model zkoumání totalitních režimů a extrémismu obecně funguje a má dopad, který si zákonodárci od zákona o ÚSTR slibovali a zda ke zkoumání a hodnocení doby nesvobody a komunismu vůbec potřebujeme speciální úřad. Ústav pro studium totalitních režimů nás stojí 150 miliónů korun ročně a zaměstnává 250 osob. Osobně si myslím, že zabývat se totalitními režimy je zapotřebí. Otázkou však je, zda se by se touto činností nemohla zabývat Akademie věd se svým pracovištěm typu Ústavu pro soudobé dějiny a Národní archiv ČR.